Prezident 2018: Mirek Topolánek se sebezapřením

06. 01. 2018

Ideální kandidát není
Miloš Zeman? Na Vysočinu!
Jiří Drahoš? Kam vítr, tam plášť.
Michal Horáček? Mírný pokrok v mezích zákona.
Pavel Fischer? Tradice, odpovědnost, socialismus.
Marek Hilšer? Politika je služba.
Vratislav Kulhánek? Další status quo.
Petr Hannig? Buďme hrdí.
Jiří Hynek? Povinná vojna.
Mirek Topolánek? Lisabon.
Redukce výběru podle názorů

I já cítím potřebu vyplácnout veřejně, proč budu volit Mirka Topolánka. Úvahy nejsou úplně jednoduché, ale zkusím alespoň trochu popsat, jak mě to proboha napadlo.

Ideální kandidát není

Kdyby se objevil kandidát, který se mnou sdílí moje názory na funkci státu, budu jej volit všemi deseti. Se všemi kandidáty však do nějaké míry nesouhlasím. Trochu mi pomohl Liberální institut svojí analýzou, do značné míry s nimi souhlasím.

Dřív, než ale připustím, že volit Mirka Topolánka je nejmenší zlo, chci postupně vyřadit všechny ostatní. Pořadí kandidátů je takové, v jakém mě postupně napadali při mých úvahách nad volbou, jiným způsobem s jejich hodnocením nesouvisí.

Miloš Zeman? Na Vysočinu!

Tento zjevný spojenec Andreje Babiše snad nepotřebuje víc poznámek. Chápu ale, proč ani Tomio Okamura (resp. SPD), ani Andrej Babiš (resp. ANO) nenasadili svého kandidáta – jejich přirozeným kandidátem je Miloš Zeman ve své lidovosti i hrubosti. Třešničkou na dortu je jeho pohrdání jakýmikoli předvolebními diskusemi. Takto se nechová demokratický kandidát.

Jiří Drahoš? Kam vítr, tam plášť.

Bývalý předseda Akademie věd se vyznačuje tím, že v případě záludnějších dotazů neví. Řadu svých názorů čerpá od poradců, u kterých vůbec není jasné, do jaké míry podlehnou různým lobbystickým tlakům po zvolení. To by nebylo zas tak marné, protože lobbovat můžu také a nejspíš by se našly i krátké cesty přímo k němu jako prezidentovi. Pokud jde ale o názory, ve kterých ví, tak jeho neliberální přístup k rodině i proklamovaná ochota přijmout euro jsou závažným důvodem, proč můj hlas nedostane.

Michal Horáček? Mírný pokrok v mezích zákona.

Zakladatel Fortuny a miliardář. Jeho proklamace v programu jsou mi celkem blízké, nicméně s jeho ekonomickými názory hrubě nesouhlasím. Z některých odpovědí ve volební kalkulačce mám pocit, že si ani nedal tu námahu nastudovat příslušný obor nebo se zeptat (například na zákaz glyfosátu). Pokud jej mám přirovnat k nějaké ze současných stran, bude to někde mezi TOP09 a ČSSD.

Pavel Fischer? Tradice, odpovědnost, socialismus.

Bývalý velvyslanec, pak též ředitel STEM. Jeho názory jsou s mými prakticky úplně neslučitelné. »O léčbě má rozhodovat lékař, nikoliv marketéři farmaceutických společností.« – to je jeden z jeho komentářů k odpovědím ve volební kalkulačce. Práva pacientů mu zřejmě nic neříkají. Ekonomicky i společensky zhusta neliberální názory posílají i jeho volební lístek mezi papíry vhodné k pokreslení našimi dětmi.

Marek Hilšer? Politika je služba.

Nejmladší kandidát, lékař. O jeho kandidaturu se zajímám nepoměrně dlouho oproti ostatním kandidátům, neboť auto s jeho polepem bylo dlouhodobě zaparkováno v Praze na Vinohradské na poměrně nečekaném místě. Jeho ekonomické názory jsou k mému překvapení celkem slučitelné s mými, horší je to s drobnými osobními svobodami jako kouření v restauracích. V kontrastu s tím se vyjímá adopce homosexuálům. Nevím úplně proč, svými názory mi připomíná Martina Bursíka a část nynějších Pirátů.

Vratislav Kulhánek? Další status quo.

Dřívější šéf Škody Auto, předseda správní rady AAA Auto. Jeho názory jsou plné státní pomoci a státních intervencí. Chce podporu technických oborů na školách, volá po státním řešení vylidňování venkova. Zdravotnictví na svém webu odbyl třemi větami. Regulátora na Hradě nechci, děkuji.

Petr Hannig? Buďme hrdí.

Hudebník a předseda bloku Rozumní, zakladatel Strany zdravého rozumu. Jeho představa o tom, co je rozumné, se však neslučuje s tím, co si myslím já o rozumnosti, a tedy můj hlas nedostane. Jeho program je sbírkou ad-hoc názorů bez skutečné komplexnosti. Můžu jenom doufat, že jeho kandidatura v prvním kole odebere dostatek hlasů Miloši Zemanovi.

Jiří Hynek? Povinná vojna.

Předseda Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR. Pro mě (až na povinnou vojnu) velmi přijatelný kandidát a jeho jediný, avšak zásadní problém je ten, že nemá reálnou šanci projít do druhého kola. Prezidentská volba je většinová, na 5% se nehraje.

Mirek Topolánek? Lisabon.

Bývalý předseda ODS, dřívější premiér. Kromě Miloše Zemana jediný kandidát s vládními zkušenostmi, což mu dává slušný potenciál odříznout Andreje Babiše od moci. Velkým škraloupem však je, že právě on podepsal Lisabonskou smlouvu, kvůli které se EU stala ještě méně demokratickou institucí, než byla předtím. Rozhodně také není tak liberální, jak by se mi líbilo. Odpověď »Ano« na zákaz minaretů bez dalšího vysvětlení ve mně vyvolává otázky, jak to asi myslí s náboženskou svobodou.

Redukce výběru podle názorů

Určitě ne: Zeman, Fischer, Hannig.

Spíš ne: Drahoš, Horáček, Kulhánek.

Spíš ano: Hilšer, Hynek, Topolánek.

Ve stávající politické situaci budou pravděpodobně hrát velkou roli politické zkušenosti dotyčného. Vláda nemá důvěru (a kdoví, jestli ji bude mít) a vyjednávání jsou značně obtížná.

Kdyby na poslední chvíli nezvedl kandidaturu Mirek Topolánek, asi by můj hlas dostal Jiří Hynek, takto však vedou již osvědčené politické schopnosti Mirka Topolánka. Postavit křehkou koaliční vládu ODS + KDU-ČSL + Zelení je husarským kouskem, který sice dopadl neslavně, ale s odstupem času musím uznat, že nic moc lepšího na výběr neměl.

Proto můj hlas dostane s těžkou rukou a zavřenýma očima Mirek Topolánek.