Svoboda pro těhotné a rodící ženy
Velký senát Evropského soudu pro lidská práva vynesl dnes, v úterý 15. listopadu 2016, zamítavý rozsudek v kauze Dubská & Krejzová vs. Česká republika. Velký senát je odvolací stupeň a také poslední instance; na prvním stupni byl rozsudek taktéž zamítnut.
Předmět sporu
Stěžovatelky chtěly před několika lety porodit své děti doma. To je v případě bezproblémového těhotenství zcela legitimní volba, pokud je k dispozici školená porodní asistentka, která ženě s porodem pomáhá.
Taková péče typicky probíhá tak, že se porodní asistentka s rodičkou několikrát setká před porodem, pak k ní přijede asistovat, v případě komplikací doporučí převoz do porodnice, kde s ní u porodu pokračuje, dokud to je možné. Často se setkají i po porodu a porodní asistentka kontroluje zavinování dělohy a může pomoci i v případě problémů s kojením.
Český právní řád na povolání samostatné porodní asistentky pamatuje, nicméně pro jejich činnost stanovuje tak striktní podmínky, že jediné legální místo pro asistovaný porod je v porodnici.
Stanovují to zákon 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a vyhláška 92/2012 Sb., a to poměrně dlouhým řetězcem různých odkazů, ze kterého nakonec vyplyne, že pro vedení druhé doby porodní musí být možné do 15 minut ukončit porod císařským řezem, nebo musí být k dispozici operační sál, porodník a anesteziolog. To prakticky vylučuje porod kdekoli jinde než v nemocnici.
Poskytování zdravotních služeb bez potřebného povolení pak zákon hodnotí pokutou až 1 milion korun, nebo „jen“ půl milionu při poskytování zdravotních služeb mimo schválené zdravotnické zařízení.
Stěžovatelky mimo jiné žádaly, aby soud prohlásil, že příslušná ustanovení českého právního řádu porušují lidská práva.
Verdikt
Soud rozhodl na celkem 60 stranách zamítavého rozsudku poměrem 12:5; v odůvodnění (od strany 40) však mimo jiné prohlašuje, že sice byla a jsou dotčena lidská práva, ale žalobu zamítá, protože chce, aby k nápravě došlo z iniciativy státu (na základě aktuálních poznatků vědy a práva), nikoli samotného soudu.
Pět nesouhlasících soudců (tak vysoký počet není příliš obvyklý) přidalo svůj dissent, ve kterém dochází k závěru, že lidská práva byla jednoznačně porušena a že současná právní úprava z jejich pohledu není přijatelná a podložitelná žádným rozumným argumentem z oblasti veřejného zdraví.
Program Svobodných
Doplnění: V současnosti nedoporučuju volit Svobodné, neboť se nedokážou shodnout ani na jednodušších věcech, natož na zdravotnictví. (leden 2020)
Program Svobodných v sekci Zdravotnictví, bod 3, uvádí: „Svobodní jsou pro zjednodušení zřizování soukromých praxí bez zasahování pojišťoven a úřadů.“
Toto platí i pro samostatné porodní asistentky jako nelékařské zdravotnické povolání. Je zvrhlé, když stát pokutuje zdravotníka za poskytování zdravotních služeb mimo zdravotnické zařízení. Stát by neměl trestat své občany za to, že se svobodně dohodli na poskytnutí zdravotnické služby (asistence u porodu), ani takto striktně nařizovat, kde k poskytnutí péče může dojít.
Co s tím
Typickým argumentem zastánců současné právní úpravy je, že stát takto chrání práva dítěte. Není však přípustné narušovat kvůli tomu práva rodiček; těhotná žena přeci není jen děloha s dítětem uvnitř.
Porodnice nyní mají faktický monopol na vedení porodů a vědí, že navíc vždycky dostanou za své služby zaplaceno, ať jsou jakkoli mizerné. Jedním z dokladů může být například statistika provedených nástřihů hráze, která je u nás ve srovnání s vyspělým světem vskutku mizerná (kolem 45% všech vaginálních porodů u nás oproti maximálním 10%, které doporučuje Světová zdravotnická organizace).
Vpusťme tedy do oboru konkurenci umožněním vzniku porodních domů, kde může žena porodit za asistence porodní asistentky, případně legalizací asistence u domácích porodů. Rodičky si pak samy svobodně rozhodnou, kde porodí, kolik je to bude stát a jaká u toho budou rizika.
Není třeba zavádět porodní domy a samostatné porodní asistentky do veřejného zdravotního systému a obávat se tedy zvýšené zátěže. V ideálním liberalizovaném případě bude toto rozhodování na pojištěncích a pojišťovnách, navíc dnes si tuto službu jsou často ochotny zaplatit rodičky samy ze svého. Konečně všechny alternativní způsoby podle statistik vedou k úspoře financí oproti nemocničním porodům, a to včetně nákladů na převoz zkomplikovavších se případů do porodnice, takže obava ze zvýšené zátěže systému je lichá.
Dejme tedy svobodu i těhotným ženám, ať si vyberou, kde a jak chtějí rodit, a svobodu porodním asistentkám, ať mohou ženám poskytovat služby dle jejich přání. Nejenže naplníme přání ESLP, ale zbavíme se též další nesmyslné regulace.
Toto dílo podléhá